Jdi na obsah Jdi na menu
 


4 - Příběh 1. část



Tak já jsem otec a je ště ke všemu trojnásobný. Moje myšlenky se točily kolem těch tří a jejich neuvěřitelnou podobou jak semnou, tak s jejich matkou.

Neměl jsem tenkrát od ní odejít, neměl. Mohl jsem vidět vyrůstat naše děti a ona by na to všechno nezůstala sama. Jsem zrůda, myslel jsem, že jí bude bez nás líp, ale jak jsem měl vědět, že jí naopak přidělám starosti? Musela, zvládnou těhotenství a díky tomu že jsem upír tak na všechno nejspíš byla sama. 150let po tomhle světě chodí moje děti a já jsem o nich neměl nejmenší tušení a mohu si za to jedině já. Já sám.

Ale teďka se musím vzpamatovat, prostě musím a pokusit se tomu anděly, kterého jsem opustil a tím mu ublížil, získat zpět. Ano musím to udělat, prostě musím.

Přestal jsem se zaobírat sám sebou a zaměřil se na ostatní členy rodiny a jejich myšlenky vůči nově nalezeným členům rodiny.

Všichni byly rádi, že je Bella na živu, tedy podle trojčat a doufali, že bych se konečně vzpamatoval a začal zase žít. A no to je to co udělám, začnu znovu žít a získám svojí životní lásku nazpět. Budu se za ní klidně plazit na kolenou, nosit jí do konce věčnosti na rukou, jenom ať mi odpustí.

Zvedl jsem odhodlaně hlavu a podíval se po všech. Pohledem jsem skončil u svého syna. Bylo zvláštní, jak našim dětem dala jména členů rodiny. Rosalie to hodně vyvedlo z míry a hlavou se jí honilo jediné slovo ,Proč?´ Moc dobře si uvědomovala, že se k Belle nikdy nechovala hezky, ale nikdy jí nenapadlo že by jí Bella i přes to měla ráda.

,Tak se ptej,´ zazněl mi v hlavě hlas mého syna. Na tohle si budu muset zvyknout. Upřel jsem na něj svůj pohled a díval se do jeho zvláštních očí. Po páteři mi přeběhl mráz a já se ošil.

„Můžeš nám povědět něco o tom, něž jste se narodily a po porodu?“ nechtěl jsem se ptát na to co bylo když jsme odešly i když jim to Bella všechno řekla a vysvětlila.

„Vím, že ses chtěl zeptat na něco jiného, ale plně tě chápu, proč se na to neptáš.

Takže… asi začnu tím, že těhotenství s upírem má jiný průběh než normální. Netrvá devět měsíců, ale pouhé tři měsíce,“ na chvíli se odmlčel a podíval se na Carlislea jestli k tomu nemá nějaký dotaz, ten mu jenom naznačil, aby pokračoval

,Nechám ho vše povědět a až poté se ho zeptám na nějaké věci nebo radši Belly,´ uvažoval v myšlenkách Carlisle.

„Když mamka zjistila, že je těhotná odjela. Nebudu vám říkat, co všechno tomu předcházelo, sice znám tem příběh z jejího vyprávění, ale tahle část patří pouze jí a ona se s vámi o ní jistě podělí, až přijde ta správná doba.

Ze všech možností, které jí napadly, si vybrala Amazonské pralesy. Moc dobře si uvědomovala, že dítě má v sobě určitě něco z upíra a tudíž bude nejspíš potřebovat krev. Hluboko v pralese našla starou neobydlenou chatrč, která se jí stala na dobu těhotenství domovem.

Po dvou měsících nemohla už chodit a ulovit si nějaké zvíře kvůli krvi. Zvířecí krev jí sice plně nepomáhala, ale stačila na její přežití.

Jednoho dne se poblíž chatrče objevil upír, cítil její krev, která mu zvláštně voněla. Mamka o něm nevěděla a dál se věnovala srnce, kterou po dlouhé době a s velkou námahou ulovila.“ Celá rodina ztuhla v zděšení a já s dámskou částí rodiny jsme zalapali po dechu.


Příběh je rozdělen do dvou částí. Původně jsem to neměla v úmyslu, ale nakonec mi přišla kapitola strašně dlouhá, tak jsem se rozhodla vás trošičku pozlobit a navnadit na další kapitolku. Hlavně mě za to neuškrťte :o)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Devil

http://www.facebook.com/petra.hradcova

Devil.xxx@email.cz



Archiv

Kalendář
<< červen >>
<< 2017 >>
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    


Statistiky

Online: 1
Celkem: 49802
Měsíc: 263
Den: 2