Jdi na obsah Jdi na menu
 


2 - Šok

8. 12. 2010

„... jak se opovažuješ. Počkej, to si doma vypiješ a nemysli si, že ti to zase projde.“

Při vyslechnutí toho jména celá moje rodina přimrzla na místě. Já se pozorně podíval na osloveného. Asi jsem se zbláznil, to není možné, vždyť vypadá jako moje kopie, to mám před sebou zrcadlo? S nechápavým výrazem jsem se podíval po zbytku mojí rodiny, kteří z toho byli vykolejení stejně jako já. Tolik shod ve jménech nikdo mít nemůže.

Přibližující se trojice si nás zatím nevšímala a věnovala se sourozeneckým problémům, ale co mě udivilo, že jsem nedokázal nikomu z nich číst myšlenky.

Ten, co vypadal jako moje dvojče a z kterého jsem nemohl spustit oči, se najednou prudce zastavil a silně nasál vzduch. Tichounce zavrčel, tím utnul rozmluvu mezi nimi, a všichni se podívali naším směrem.

Když jsem se střetl s očima toho kluka, zalapal jsem po dechu. Ta barva to není možné. Rychle jsem se podíval po ostatních a zjistil, že vedle něj z každé strany stojí dívky úplně stejné, ale přeci rozdílné. Moje lidská barva očí na mě koukala zpod kaštanových vlasů, čokoládově hnědé oči Bells z pod bronzových prstýnků a obě barvy od jejich bratra.

Tohle bylo moc i na upíra. Nechápal jsem, co to má znamenat, ale pod náporem všech mých myšlenek a emocí, jsem se zhroutil na kolena a s hlavou v dlaních jsem začal vzlykat bez slz.

Alice

Absolutně nic jsem nevnímala jenom koukala na ty bytosti před námi. Probrala mě až rána, která byla zapříčiněna zhroucením Edwarda.

Najednou byli u nás ti tři a kopie Eda ho zvedala.

„Myslím, že bychom vám měli něco vysvětlit,“ promluvila kopie.

„Jo, to byste asi měli,“ vypravila jsem s námahou ze sebe.

„Nessie, pomoz mi s ním a ty Eli zavolej mamce, že dneska a zítra nepřijdeme domů,“ promluvil k sestrám a sbíral Eda ze země.

„Jakou výmluvu mam použít lov?“ otázala se podle všeho Eli a ostatní členové rodiny na ni vytřeštili spolu se mnou zrak. Lov? Vždyť jim tluče srdce. Asi fakt patřím do blázince.

„Potřebuji, abyste byli všichni doma a my to nemuseli několikrát opakovat.“ Podívala jsem se na toho kluka a přikývla, z kapsy jsem vytáhla mobil a volala Carlisleovi.

„Alice? Stalo se snad něco?“ ptal se s panikou v hlase.

„Nic vážného, alespoň myslím. Někoho jsme potkali a jedeme s nimi hned domů a je třeba, abyste byli s Esmé doma.“ Na chvilku bylo na druhém konci ticho.

„Dobře... hned jedu domů. Sejdeme se tam a Esmé je doma,“ řekl rychle a zaklapl telefon. Udělala jsem to samé.

Carlisle Emmett

Jakmile Alice ukončila hovor, vydali jsem se k autům, kupodivu jsme parkovali hned naproti nim. Edward nebyl schopný řídit, tak jsem ho posadil na místo spolujezdce a sám si sedl za volant jeho stříbrného Volva.

Alice s Jasperem jeli se mnou, Emmett s Rosalii nasedli do Jeepu, Eli nasedla do své Audiny a Nessie jela mým černým Volvem.

První jel Emmett a naváděl nás k jejich domu. Po 15 minutách rychlé jízdy jsme stavili před nádherným barákem, kde už stálo další auto. Zastavili jsme na příjezdové cestě. Slyšel jsem, jak se otevřely vchodové dveře a někdo jde přímo k nám.

Začali jsme vylézat z aut, tváře Carlislea a Esmé měly výrazy naprostého nechápání. Ano, znali jsme jméno každého člena naší rodiny a mamka nám ukazovala fotky. Tak přeci jsme se našli, ale je to dobře? Nechci vidět mamku až se to dozví. Vůbec si nedokážu představit, jak bude reagovat.

Ze všeho toho mlčení nás vysvobodila Alice, která počáteční šok už přešla a nahnala celou rodinu do obývacího pokoje. Jasper s Emmettem posadili Edwarda do křesla a ostatní se posadili na pohovku. Rose seděla Emmettovi v náručí, Alice si sedla na zem před Jaspera a Carlisle držel sedící Esmé vedle sebe za ruku. Já jsem si sedl na pohovku naproti nim a z každé strany si sedla jedna ze sester, jak bylo jejich zvykem. Zhluboka jsem se nadechl.

„Já... nevím, jak začít... asi nás představím...“ Podíval jsem se po každém členovi rodiny sedící před námi a zastavil jsem pohledem na Edwardovi, naštěstí koukal na mě a hltal každé moje slovo, to jsem přesně potřeboval.

„Začnu u sebe.“ Pozorně jsem se zadíval na Carlislea.

„Jmenuji se Carlisle Emmett Masen Cullen Swan,“ ticho které nastalo, proťal ostrý nádech Carlislea a jeden vzlyk od Esmé.

„Já jsem Renesmé Alice,“ představila se Nessie a Alice začala vzlykat.

„A já Elizabeth Rosalie,“ když se představila Eli, ozvaly se dvě obrovské rány. Jedna byla od Edwarda, který se zhroutil na zem v žalu, a druhá od Rose, jak v šoku spadla z Emmettova náručí.

Podíval jsem se po ostatních členech rodiny, Carlisle vypadal jako by měl infarkt, Esmé mu vzlykala v náručí, Jasper měl zkroucený obličej bolestí, ale držel se kvůli tomu, že chtěl slyšet celý náš příběh, Emmett se tvářil neurčitě, Alice s obličejem v dlaních vzlykala, Rose měla nepřítomný pohled a kdyby mohla, tak by jí tekly slzy po tvářích, na Edwarda jsem se radši ani nepodíval, nesnesl bych ten pohled.


Po dvou hodinách ticha jsem to nevydržel a podíval se směrem, kdy byl náš otec. Seděl už na křesle a tvář měl zkřivenou bolestí.

Tati?“ Nevydržel jsem to a oslovil ho v myšlenkách. Cukl s sebou a vytřeštil na mě oči.

„To jsi byl ty?“ Jenom jsem přikývl. V tu chvíli se probral i Carlisle a zbytek rodiny.

„Co se stalo, Edwarde?“ zeptal se ho.

„On mě oslovil. Tati!“ Vysvětlil mu se značnou bolestí v hlase.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Devil

http://www.facebook.com/petra.hradcova

Devil.xxx@email.cz



Archiv

Kalendář
<< říjen >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        


Statistiky

Online: 1
Celkem: 51857
Měsíc: 496
Den: 20