Jdi na obsah Jdi na menu
 


3 - První den

8. 12. 2010

Posledních pár dní před začátkem školy jsem strávila s Maxem. Je to dobrý společník a není s ním nuda. Ukázal mi celý areál školy, takže nebudu mít žádné problémy.

Na zítřek mi slíbil, že mi představí svého bratra a nějaké kamarády. Bude to fajn znát pár lidí na, které bych se mohla v případě nouze obrátit.


Z klidného spánku mě vytrhl protivný zvuk budíku. S bručením jsem se po něm natáhla, hlas mi oznámil, že je sedm hodin. Protáhla jsem tělo a začala vylézat z postele. Moje první kroky vedly ke skříni, hmátla jsem po prvních věcech, které mi přišly pod ruku, podle hmatu a vůně džíny a bavlněné tričko, nakonec ještě spodní prádlo. Rychle jsem to vzala, došla naproti ke stolu a z poličky vedle něj vzala toaletní tašku s ručníkem.

Vydala jsem se směr předsíň.

„Ali.“ Zavolala jsem cestou a slyšela jeho drápky klapající o podlahu.

V předsíni jsem si vzala pantofle, odemkla dveře, klíče v zámku přendala a zase za sebou zamkla. S Alim v patách jsem se vydala směr koupelna.

Když jsem se vrátila zpět do pokoje, pouze jsem dala věci do předsíně, vzala Aliho postroj a svou hůl. Naší obvyklou cestou jsme se rychle dostali do parku, kde jsem Aliho nechala, proběhnout. Asi po čtvrt hodině jsem ho zavolala zpět a spolu se vydali zpět na kolej a cestou jsme koupili čerstvé pečivo.

Po návratu jsem Alimu nasypala do misky granule a dala čerstvou vodu. Sobě jsem nasypala do misky cereálie, zalila je mlékem, vzala si uvařený čaj a sedla si ke stolu. V klidu jsem snídala, když se ozvalo zaklepání. Chvilku jsem přemýšlela  kdo by to mohl být takhle brzy ráno a jediný kdo mě napadl byl Max. Chtěla jsem se zvednou a jít otevřít, ale Ali byl rychlejší. Nejspíš poznal podle pachu, kdo stojí za dveřmi a já slyšela jenom lehké škrábnutí drápků o dveře a následné jejich otevření.

„Ahoj Ali. Kdepak máš paničku?“ Slyšela jsem Maxe z předsíně.

„Jsem v kuchyni,“ zavolala jsem na něj a slyšela zavírání dveří.

První do kuchyně se přiřítil Ali jako velká voda a za ním skoro neslyšné kroky Maxe. Tašku si položil někam na stranu a posadil se naproti mně. Cítila jsem na sobě jeho zkoumavý pohled.

„Děje se něco?“

„Ne. Jenom by mě zajímalo, jak ti tohle může chutnat.“ V jeho hlase byl slyšet jakýsi odpor, za těch pár dní co jsme spolu strávili, se naučil dávat do řeči svoje pocity. Dělá to kvůli mně, abych věděla jak to myslí, musela jsem se nad tím pousmát a doufala, že si toho nevšiml.

„Něco k smíchu?“ Aha takže jsem se zase sekla, bože tenhle kluk není vůbec předvídatelný, zaúpěla jsem v duchu.

„Nic. Jenom jsem si na něco vzpomněla.“ Odpověděla jsem mu a usmála se směrem, odkud jsem ho slyšela.

„Připravena jít do školy?“ Zeptal se mě, když jsem dojedla a vše po sobě umyla a uklidila. Nechtěla jsem riskovat, že na to zapomenu a potom to nějakým nedopatřením shodila a rozbila.

„Jo, jdeme.“ Odpověděla jsem mu a vydala se do pokoje, kde jsem měla vedle stolu připravenou tašku s učením a housle v pouzdře.

Max už na mě čekal připravený v předsíni. Položila jsem tašku s pouzdrem na botník, z něhož jsem vyndala pohodlné botasky a obula si je.

„O Aliho jsem se už postaral a tvojí hůl mám taky.“ Oznámil mi, když jsem natáhla ruku směrem k věšáku, kde visí postroj s holí.

„Dík,“ usmála jsem se jeho směrem. Ještě jsem si oblékla bundu, přehodila si tašku přes rameno, kterou následovalo i pouzdro s houslemi. Charlie mi ho specielně upravil, abych měla volné ruce.

„Tak jdeme.“ Řekla jsem mu a strkala ho ze dveří, abych mohla zamknout.


Před kolejí mě seznámil se svým bratrem Michaelem, připadal mi jako milý kluk. Celou cestu jsme si povídali a blbli. Ali mohl v klidu běhat kolem nás, protože mě kluci vzali mezi sebe a vedli mě. Měli jsme dost času a tak jsme si před školou sedli. Michael si hrál s Alim, já jsem je poslouchala a smála se spolu s Maxem jejich blbnutí. Najednou mě Max chytil za ruku.

„Pojď, někoho ti představím.“ Řekl a zvedal mě. Udělala jsem sotva pár kroků, když jsem u své nohy ucítila Aliho a vyděsila se při jeho mírném vrčení. Z dálky se ozval zvonivý smích.

„Klid obranáři mi jí nic neuděláme,“ řekl dívčí hlas, který zněl jako zvonkohra.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Devil

http://www.facebook.com/petra.hradcova

Devil.xxx@email.cz



Archiv

Kalendář
<< červenec >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          


Statistiky

Online: 1
Celkem: 50908
Měsíc: 400
Den: 11