Jdi na obsah Jdi na menu
 


10 – Loučení a odjezd na prázdniny

8. 12. 2010

Něco mokrého mi přejíždělo po obličeji následované horkým dechem. Rozmáchla jsem se, ale ruka mi proletěla prázdným prostorem. Otočila jsem se na bok, zachumlala do peřiny a zkoušela ještě usnout, ale to by mi nesměl někdo strašně zafunět do ucha, olíznout ho a ještě mě strkat z postele.

„Ali! Co to děláš!“ vyhrkla jsem a za dveřmi pokoje se ozval Emmettův šílený smích.

„Emmette, co to…“ ozval se hlas mého anděla spásy.

„Ali! Ven z té postele! Sakra Emmette vždyť je celý od bahna, kde jste a čím jste to prolezly,“ hudroval Edward.

„Ničím, ale ono tam jaksi v noci pršelo, takže je venku trošičku bahýnko,“ řehtal se Emmett.

„Trošičku? Vždyť mám bahna plnou postel a Bella ho má i ve vlasech!“

„Co? Bahno ve vlasech?“ ,No to si ze mě dělá srandu.´

„Bells dojdi si do sprchy a já zatím uklidím tu spoušť,“ řekl Edward.

„Nechceš mi jít pomoct dostat to bahno z vlasů?“ ptala jsem se šeptem a při tom cítila, jak mi hoří tváře.

„Myslím, že by to nebyl dobrý nápad, ale Alice ti klidně pomůže,“ jeho hlas zněl smutně.

„Dobře. Určitě budu potřebovat její pomoc, protože tohle sama ven nedostanu, když si na to nevidím.“ Pročesávala jsem si vlasy prsty a zadrhávala se v cuckách hlíny, která už stačila zaschnout.

„Emmett mi kazí Aliho, asi mu zakážu ho vídat a přidělím hlídané návštěvy,“ řekla jsem naštvaně a hodně nahlas tak aby to dotyčná osoba slyšela.

„To bys neudělala, že ne? Bello, Bells, Bellinko,“ cukroval Emmett.

„Udělala,“ řekla jsem vážně, ale uvnitř se otřásala smíchy.

„Jdu do sprchy sundat ze sebe to bahno. Edwarde, poprosíš za mě Alice, aby mi přišla pomoct s těmi vlasy?“

„Jsem tady a klidně ti pomůžu s tou spouští na tvé hlavě,“ ozvala se ode dveří Alice.

„Moc ti děkuji.“

„To nestojí za řeč a promiň za ten včerejšek. Nechtěla jsem tě takhle utahat,“ zpytovala svoje svědomý Alice.

„Alice, ale mě se to včera vážně líbilo. Než jsem poznala tebe tak jsem chodila nakupovat oblečení s Charliem, abych si náhodou nevzala něco, co k sobě nesedí, ale Charlie nákupy zrovna moc v lásce nemá.

Jemu stačí projít dva obchody a je vyřízený, jasně chodila jsem s holkami z našeho města, nebo nedaleké rezervace, ale ty to semnou vydržely jenom chvilku a pak se věnovaly sobě,“ vysvětlovala jsem jí.

„To je mi líto Bell a slibuji, že až půjdeme zase někdy nakupovat, budu své nadšení držet pod pokličkou,“ ujišťovala mě Alice a zároveň se snažila přemluvit k dalším nákupům.

„Alice já s tebou půjdu klidně zase nakupovat, ale teďka mi prosím tě pojď pomoct s tím bahnem,“ snažila jsem se utnout její omlouvání.

Kupodivu to zabralo a Alice mě chytla za ruku a táhla směr koupelna, kdy si cestou brebentila pro sebe nadávky na Emmettovu osobu.

„Koukej Aliho vykoupat, když si ho tak… ušpinil a nechci slyšet žádné výmluvy Emmette. Za několik málo hodin odjíždíme na kolej, tak ať je do té doby vyšampónovaný a suchy. Jinak si mě nepřej!“ zahřměla Alice, ještě než zavřela dveře koupelny.


Po půl hodině jsme společně s Alicí opouštěly koupelnu ve vysmáté náladě.

„Pojď Esme ti už určitě připravila oběd.“ Táhla mě Alice po schodech do kuchyně. V hale byl slyšet klavír, který přestal hrát, když jsme sešly dolů a během chviličky mě objímaly dvě studené ruce okolo pasu.

„Oběd máš už na stole,“ zašeptal mi Edward do ucha.

„Mám strašný hlad,“ přiznala jsem se a ani se nedivila, že je čas oběda, protože včerejší nákupy mi daly vážně zabrat.

Edward mě odvedl do kuchyně, ale míst toho, aby mě navedl k židli, abych se mohla posadit, si mě stáhl na klín.

„Chci si ty poslední hodiny užít,“ vysvětlil mi, když jsem otočila hlavu a doufala, že zachytil můj nechápavý pohled.

„Budu tě krmit,“ zašeptal.

„TO zvládnu sama. Nejsem malé dítě!“ obhajovala jsem se.

„Ale já chci. Prosím, udělej mi tu radost.“

„Ne!“

„Bells, prosím,“ žadonil a začal mi pomalu rty přejíždět po krku.

„N… n… nee,“ dostávala jsem sotva ze sebe.

„Prosím,“ prosil mezi motýlími polibky mého krku a já pomalu začala ztrácet moje sebeovládání.

„Edwarde,“ zavzdychala jsem tiše.

„Ano?“ Můj krk ovanul jeho studený dech a já se zachvěla.

„Tak dobře, ale tohle je naposledy co ti něco takového prošlo,“ zaskřehotala jsem, protože můj žaludek se už značně kroutil a kuchyně nebyla vhodná pro další vyvíjení jeho přesouvacích praktik.

Odtáhl se od mého krku, smutně jsem zamručela.

„Otevři pusu,“ začal mě dirigovat.

„Co to je? Strašně hezky to voní.“

„Kuřecí plátky s americkými brambory,“ sdělil mi, čím mě hodlá krmit.

„Mňam, tohle jsem už neměla ani nepamatuju,“ slastně jsem si olízla rty a Edward se začal smát, až jsem na jeho klíně začala poskakovat.

„No, tak, na co čekáš? Jestli mě hned nezačneš tou pochoutkou krmit, najím se sama,“ vyhrožovala jsem mu, protože veškeré jídlo z Esme rukou bylo vítečné a tohle patřilo mezi mé oblíbené, což znamenalo, že od Esme to bude požitek.

„Tak otevři pusu,“ zopakoval znovu Edward a já s radostí poslechla.

Když jsem měla první sousto v puse, moje chuťové buňky se mohly zbláznit, ta chuť byla neuvěřitelná. Rychle jsem kousala a pak polkla. Otevřela jsem pusu a očekávala další sousto, ale to nepřišlo.

„Já myslela, že mě nakrmíš!“

„Jo… jasně… promiň, jenom byl na tebe neskutečný pohled. To jak sis to vychutnávala, byl neskutečný pohled,“ obhajoval svoje zanedbání a hned to napravil dalším a dalším soustem.

Po skvělém obědě mě odvedl do haly a posadil na nějakou malou lavičku, kam si sedl i on a halou se rozezněly tóny klavíru.

Nejprve hrál velmi známé skladby, které vystřídaly neznámé, které jsem už znala. Ve škole mi někdy hrál a pak vysvětloval, jak která vznikla a pro koho je určena, ale i tyhle vystřídala nová melodie, pro mé uši úplně neznámá.

Pomalá líbezná skladby se nesla halou, položila jsem svou hlavu na jeho rameno a plně se položila do vnímání melodie. Každý její tón jsem si vyrývala do mysli, abych ji nikdy v životě nezapomněla. Přišla mi totiž strašně důležitá, ale nechápala jsem proč.

Poslední tóny dozněly a nové nepřišly, z čehož jsem usoudila, že už hrát nebude.

„Ta poslední byla nádherná,“ řekla jsem uchváceně.

„Jsem rád, že se ti líbila,“ šeptal mi do ucha.

„Proč?“ ptala jsem se nechápavě.

„Protože ta ukolébavka patřila jenom tobě.“

„Mě? Ty jsi tu skladbu složil pro mě?“ vyhrkla jsem nevěřícně.

„Ano, to ty jsi mě k ní inspirovala,“ zašeptal a políbil mě.

Do toho polibku dal snad všechnu láska a něhu. V návalu všech emocí jsem si ho přitáhla více k sobě a vpletla mu své prsty do vlasů.

„Ehm, ehm…“ ozvalo se odkašlání.

„Co chceš!“ štěkla jsem po Emmettovi, kterého jsem podle hlasu poznala.

„No… tak za prvé, jste na veřejném místě. To si nemůžete zalézt alespoň do pokoje?“ zněl pobouřeně Emmett.

„A za druhé?“ ptala jsem se zvědavě.

„A za druhé… Alice vzkazuje, že je sbaleno a měly bychom vyjet, jinak to nestihneme, než zavřou kolej.“

„To je už tolik hodin?“ zděsila jsem se.

„Jsou dvě hodiny, ale cesta trvá přes dvě hodiny a ještě musíme cestou stavět kvůli Alimu… takže takové tři hodinky. Na kolej se tudíž dostaneme kolem páté, a pokud chceš jít pak ještě nakoupit, protože na koleji asi nic nemáš, je nejvyšší čas vyrazit,“ dokončil svůj monolog Emmett.

„Emmette?“

„Ano?“

„Od kdy ty umíš takhle uvažovat?“ nadalo mi to a musela jsem si trošičku dloubnout do jeho ega.

„Tsss…“ zasyčel jako papiňák, „já mám taky mozek, kdybys o tom nevěděla,“ řekl dotčeně, ale já věděla, že to jen hraje.

„Hmm… to vím, ale od kdy dokáže ten tvůj mozek rozumě uvažovat? Já myslela, že nic než sex, Rose, sex, Rose a sex tam není,“ zahrávala jsem si a to hodně, moc dobře jsem slyšela jeho pohoršené nadechnutí a Edwarda jak se svalil v záchvatu smíchu na zem.

„Konečně… někdo, kdo… tě… uzemnil,“ dostával ze sebe Edward v záchvatu smíchu.

Emmett se urazil a od té doby semnou nepromluvil ani slovo a to mu vydrželo celkem dlouho.

Do haly sešli zbývající členové rodiny spolu s Maxe, Michaelem a holkami a začalo velké loučení. Já Esme slíbila, že se zase někdy stavím, chtěla, abych přijela už v pátek a zůstala tu celé prázdniny, ale to nešlo, už jsem slíbila Charliemu a Jacobovi, že pojedu do Forks. Za to Mas s Michaelem to velice rádi slíbili, prý jedou na týden s holkami do Denali a potom přijedou za nimi.


Celou cestu zpět jsem prospala, bohužel mě víkend v Alicině režii totálně odrovnal a já měla co dohánět.

Edward, mě budil, až když jsme stály na parkovišti před kolejemi a pomohl mi vynosit všechny věci, které se po nakupovacím maratonu, nějak rozrostli.

Alice mi je pomohla ještě rozdělit a já potom s Edwardem a Alim šla na večerní procházku, kterou jsme si i užily. Na cestě zpátky jsme potkaly Rose s Emmettem, který hned začal řádit s Alim.

Seděli jsme na lavičce a já začala v Edwardově náručí zase usínat, tak zavelel odchod.

Jediné čeho jsem byla po příchodu ještě schopná, bylo dát Alimu granule a vodu, pak se převléknout a vyčerpaná jsem padla do postele.


Celý týden do prázdnin utekl jako voda a já se těšila do Forks a zároveň netěšila, protože tak budu bez Edwarda.

Nejhorší, ale byl pátek dopoledne, kdy jsme měly krátkou školu a Edward s ostatními odjížděly hned po skončení vyučování a já musela počkat ještě dvě hodiny na svůj odvoz.

S Edwardem jsme se loučily nekonečnými polibky, až ho Emmett s Jasperem musely odtáhnout.

Šla jsem zpět do svého pokoje a čekala, až Charlie přijede. Asi po hodině a půl se ozvalo zaklepání na dveře, rychlostí blesku jsem se dostala ke dveřím.

Ale to jsem netušila, jak moc se od této chvíle můj život změní.

Nikdy už nic nebude takové jako doteď.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Devil

http://www.facebook.com/petra.hradcova

Devil.xxx@email.cz



Archiv

Kalendář
<< říjen >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        


Statistiky

Online: 1
Celkem: 52724
Měsíc: 980
Den: 58