Jdi na obsah Jdi na menu
 


9 – Tornádo jménem Alice

8. 12. 2010

Probudily mě motýlí polibky, které mi zasypávaly celý obličej. Když se dostaly až k mým rtům, rychle jsem své ruce obmotala kolem jeho krku a nechtěla, aby ten polibek ukončil.

Ale k mému velkému štěstí ho naopak začal prohlubovat.

Zapletla jsem mu své prsty do vlasů a ještě víc si ho přitáhla k sobě.

Potřebovala jsem se už nadechnout, jako by to tušil, začal přesouvat své rty na můj krk.

„Hej, vstávat lenoši! Za 15 minut se odjíždí!“ ozvala se Alice za dveřmi.

Při zvuku jejího hlasu doprovázeného zabušením na dveře jsem se šíleně lekla a prudce se chtěla posadit. Ale do něčeho jsem narazila, až mě to vrátilo zpět do peřin a já se chytla za bolavé čelo.

V tom šoku jsem totiž úplně zapomněla na Edwarda a to k čemu se schylovalo.

Bolestí, ale i nad vyrušením, jsem zaskučela nahlas.

„Bello, co ti je,“ ptal se vyděšeně Edward.

„Nic mi není. Víš, že máš šíleně tvrdou hlavu?“ ptala jsem se vážně Edwarda.

„No… vím. Měly bychom vstávat, nebo Alice nezůstane jenom u bušení na dveře, ale přijde nás rovnou z té postele vytáhnout,“ říkal mezi polibky, kterými zasypával mojí tvář.

„Já to myslela vážně!“ ozval se Alice hlásek zpoza dveří.

„Víš, že rušíš?“ křikl Edward zpět a já cítila, jak rudnu.

„Ne, to fakt nevím a upřímně je mi to jedno! Koukejte vylézt nebo si pro vás dojdu osobně!“ mluvila výhružným tónem hlasu.

Začala jsem se tedy soukat z Edwardovy náruče doprovázené jeho nesouhlasným mručením.

„Promiň, ale já nechci, aby mě ten malý skřet tahal z postele,“ vysvětlovala jsem mu a při tom řekla více nahlas a s důrazem na slova malý skřet, tak aby je Alice stojící za dveřmi slyšela.

„To odvoláš,“ řekla výhružně.

„Proč bych měla?“

„Počkej já ti ukážu,“ mluvila podezřele klidným hlasem a já se začala bát, co vykoumala ta její hlavička a jestli dnešek přežiju ve zdraví.

„Edwarde? Kde mám své věci?“ zeptala jsem se, protože vůbec nevím, kam mi je Alice dala.

„Tím se nemusíš zabývat. Alice ti už připravila, co si máš vzít na sebe. Máš to v koupelně hned vedle umyvadla,“ řekl Edward.

„Jak připravila věci na sebe?“ ptala jsem se dosti zaskočeně.

„ No… Alice v naší rodině obléká každého. Na ráno nám připraví hromádku oblečení a nedej bože, když si chceš vzít něco jiného,“ vysvětloval a při tom se smál.

„Doufám, že vybrala něco dobrého a alespoň se nemusím strachovat, že to k sobě barevně nepůjde.“

„Neboj, Alice má neuvěřitelný cit pro módu. Však to poznáš sama.“

„Hmm…“ zněla moje odpověď a pomalu se zvedala z postele, když jsem si na něco vzpomněla.

„Ehm… kde máte koupelnu?“

„Promiň… já zapomněl,“ řekl a já slyšela šustění peřin, jak se ihned zvedl, „ukážu ti kde mám koupelnu.“

Vedl mě jen pár kroků a zastavil.

„Ty máš vlastní?“

„Ano, každý pokoj v tomhle domě má svou koupelnu.“

„Co já bych dala za vlastní koupelnu,“ povzdechla jsem si.

„Tak si to užij dokud máš tu možnost,“ zašeptal mi do ucha a jeho studený dech ve mně vyvolal zachvění. Ale něco mi tu pořád nesedělo, vlastně spíše chybělo.

„Kde je Ali?“

„Emmett si šel zaběhat, a tak ho vzal s sebou, aby se vyvenčil.“ Strkal mě do koupelny a zavřel za mnou dveře.

„Uvědomujete si, že je to pomocný pes a ne domácí mazlíček?“ informovala jsem ho přes zavřené dveře, za kterými se ozval pobavený smích.

„To vysvětli Emmettovi, on si vždycky přál psa a Ali je velice zvláštní. Je strašně chytrý. Prostě Emmetta okouzlil a on se ho teďka nehodlá vzdát.“ Bavil se Edward.

,No co, když nepomáhá Ali, pomáhá mi Edward.

Našla jsem dveře od sprchy, přes které byla i přehozená osuška. Na pravo od sprchy bylo umyvadlo a skříňka, na které byly moje věci a na druhé straně ohromná vana. Zalezla jsem do sprchy, i když ta vana mě lákala, ale Alice by dozajista vyváděla, kdybych strávila dvě hodiny naložená v teplé vodě.

Pustila jsem horkou vodu, uvolnila celé své tělo a mysl pustila, prostě jsem nechala myšlenky jít si svou cestou.

Když jsem vylezla z koupelny, oblečená s vyfénovanými vlasy, fén jsem našla vedle věcí, aniž bych si uvědomovala, že tam předtím byl, čekala na mě podle vůně a pleskající nožičky o podlahu netrpělivá Alice.

„No to je dost,“ vyhekla a chytla mě za ruku, „v kuchyni máš snídani a musíme vyjet, už teďka jedeme pozdě,“ mlela jako kolovrátek a já přestávala pochytávat slova, jak zrychlovala mluvu.

,Jak dokáže takhle rychle mluvit?´

Zatřásla jsem jenom hlavou a dál ji neřešila. Nechala jsem se odvést do kuchyně a posadit na barovou stoličku.

„Dobré ráno, Bello, připravila jsem ti snídani,“ zazněl líbezný hlas Esme.

„Dobré ráno Esme a moc děkuji.“

Celou kuchyní voněla čerstvě pečená bábovka a káva. Při veškeré té vůni se mi sbíhaly sliny a můj žaludek na souhlas hlučně zakručel.

„Bello, tady máš hrnek s čerstvou kávou,“ dávala mi ho přímo do pravé ruky, „a tady kousek bábovky, kdybys chtěla přidat, tak si řekni a já ti ještě ukrojím,“ vedla pro změnu mojí levou ruku na talířek. Vděčně jsem se na ni usmála.

„Děkuji, Esme.“

„Ále… rádo se stalo, jsem ráda, že jsi tady a oceníš moji snahu, od těch mých nevděčníků se toho nikdy nedočkám,“ smála se Esme.

Po výborné snídani přiběhl jako velká voda do kuchyně Ali a namířil si to rovnou k miskám. Musel mít chudák hroznou žízeň a hlad. Po venčení v Emmettově režii byl vždy K. O.

Strčila jsem do pusy poslední sousto bábovky.

„No konečně. Jedeme!“ ozvala se za mnou Alice.

„So?“ promluvila jsem s plnou pusou.

„Konečně jsi dojedla, tak můžeme vyjet.“ Bolestně jsem se zašklebila.

„Nech jí to alespoň spolknout,“ řekl hlas mého osobního ochránce.

Polkla jsem poslední sousto a vstala od stolu.

„Jedeme.“ Popadla mě za ruku nekompromisně Alice.

„A co to nádobí?“

„Edward už se postaral.“ Táhla mě do garáží.

„Alice, jdi si už sednout k Jasperovi. Já Belle pomůžu sám,“ ozvala se moje spása. Úlevně jsem si oddechla.

Edward mi pomohl do auta, Aliho si přivlastnil Emmett a i přes protesty Rose jel s nimi Jeepem.

Když jsme vyjeli na normální silnici, pohodlně jsem se usadila a zavřela oči, i když jsem slepá, mám je otevřené jako každý člověk, na mých očích totiž není vidět, že jsou nevidomé, a tak se můžu zařadit do normálního běhu života.

Poslouchala jsem svištění kol a tichoučkou hudbu linoucí se z reproduktorů auta.

„To je pořád taková?“ zeptala jsem se znenadání Edwarda.

„Jo a to jsi ještě nezažila všechno, počkej až se dostaneme do obchodu. Alice je totiž těžký případ shopaholika,“ smál se Edward.

Nevím, co mu na tom přišlo směšného, že já s tím vůbec souhlasila

Zmučeně jsem si povzdechla a opět zavřela oči.

„Bells, vstávej, už jsme na místě,“ mluvil na mě Edward šeptem a při tom mi jemně přejížděl hřbetem ruky po tváři.

Jenom jsem zamručela.

„Takhle tady budeme do vánoc,“ ozvala se Alice z mojí strany auta, „Bello, vstávat!“ Tohle ale nebylo jemné probuzení, ona mě vzala za ramena a zatřásla se mnou.

„Alice!“ vyhrkl Edward.

„No co, jinak bychom ji nevzbudili,“ řekla jakoby jen tak mimochodem.

„To bylo surové,“ ohradila jsem se po ní.

„Jinak to nešlo.“

,Já tu Alici jednou přetrhnu jak hada.´ Nesly se mojí hlavou nejrůznější možnosti její likvidace, když mě Edward vedl do obchodního centra.

Aliho jsem samozřejmě měla s sebou v postroji.

V obchodním centru bylo strašně hlučno, po tom skoro dni stráveného u Cullenů, kde všichni chodí potichoučku.

Max a Michael se chtěli vydat svou cestou, ke které se přidaly i holky z Denali a Alice kupodivu nebyla proti.

Esme šla také svou cestou, potřebovala se podívat na nějaké doplňky do jednoho domu a potom si nás najde a přidá se k nám.

Emmett s Jasperem se taktéž odpojili, sice se to Alici moc nelíbilo, ale nakonec svolila. Takže jsme Alici zůstali na hraní já, Rose a Edward.

Rose nákupy milovala, takže na tom nebyla jako já.

Alice nás zatáhla do prvního obchodu s oblečením, kde mne zahnala do kabinky a začala mi nosit hromady a hromady oblečení, s čímž jí vytrvale Rose pomáhala.

Jedna nosila oblečení, druhá mi podávala věci tak, jak je mám kombinovat k sobě a musela jsem se jim v tom ukazovat, aby zhodnotily výsledek. Docela jsem v těhlech chvílích litovala toho, že sama sebe nemůžu vidět.

V dalším obchodě se vyměnily a takhle to šlo až do doby oběda, kdy se přihlásil o slovo můj žaludek.

Edward mě i přes Aliciny protesty vzal do pizzerie a koupil mi ohromnou pizzu, kterou jsem s chutí spořádala celou.

V pizzerii jsme se setkali i se zbytkem, který se od nás na začátku trhl, a vše začalo na novo. Kupodivu v žádném obchodě neměli problém pustit Aliho dovnitř, a tak mohl být celou dobu u mě.

Z obchodního centra jsme odcházeli až se zavírací dobou a kluci několikrát odnášeli tašky s oblečením do aut, ještě že každý pár měl své.

Dokonce jsem přestala i řešit co na mne navlékají a stala se ze mě Rose a Alice hadrová panenka.

Ke Cullenům jsem jela úplně vyřízená a to mě cestou opět přepadl spánek.

„Alice, podívej jak jsi ji zřídila,“ stěžoval si Edward, když mě polospící vyndával z auta.

„Promiň, nechala jsem se unést,“ omlouvala se Alice.

„Mně se to náhodou líbilo,“ šeptala jsem z posledních sil do Edwardovy hrudi.

„Ani neví, o čem mluví,“ stěžoval si Edward.

„Jdu ji odnést a ty jí pomůžeš s převlékáním,“ dával úkoly Alici, zatímco mě nesl po schodech a pak ukládal do postele a dál už mám jenom černo, jak mě pohltila říše snů.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Devil

http://www.facebook.com/petra.hradcova

Devil.xxx@email.cz



Archiv

Kalendář
<< říjen >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        


Statistiky

Online: 1
Celkem: 51857
Měsíc: 496
Den: 20