Jdi na obsah Jdi na menu
 


16 – 10 let ve Volteře

8. 12. 2010

Už je to 10 let, co jsem zjistila, že upíři opravdu existují a nechtěně se stala jednou z nich.

Teď žiji ve Volteře a sloužím královské rodině, stal se ze mě jeden z Arových klenotů, spolu s Alecem a Jane.

Během prvních týdnů jsem se vycvičila v boji s Demetrim, upíří zákony na které dohlížíme, mi vysvětlovali Aro s Marcusem, dějiny s Caiusem a Felix se snažil probudit můj dar. Felix dokáže zjistit, čím jste nadaní ještě jako člověk a po probuzení vás s ním naučí zacházet.

Můj dar štítu se projevil až u jednoho soudu novorozených, kde jsem byla povinně přítomna.

Jeden z nově proměněných se v návalu vzteku rozběhl na Ara, a chtěl ho zabít. Uvědomila jsem si, že ho nikdo v čas nezachrání a urputně se soustředila na Arovu záchranu. Pocítila jsem, jak se ode mne něco odlepilo a roztahovalo se do všech stran. V rychlosti jsem to roztáhla přes trůny a pocítila slabý náraz.

Všichni vládci, dvojčata a Demetri, který už klečel na novorozeném upírovi, na mě překvapeně hleděli.

„No konečně,“ zaradoval se Felix a od toho dne se věnoval mému daru na plno. Ale nejvíce mě a všechny překvapila druhá schopnost, která se po dvou měsících projevila. Dokázala jsem se za mírného soustředění podívat skrz několik zdí a mohly být jakkoliv silné.

Aro, se ptal Felixe, jak je možné, že tuhle moc nepřečetl, ale Felix jenom řekl, že ten štít ho blokuje a ve mně se může ukrývat darů více. Aro se až po tomto incidentu s novou mocí, začal zajímat o můj lidský život. Chtěl vědět, v čem jsem byla jiná než ostatní lidé, protože si všiml, že jsem citlivější než ostatní upíři a já musela s pravdou ven.

Řekla jsem mu, že jsem byla od malička slepá, a díky tomu se mu vyvinuly citlivější smysly. Já jsem vlastně viděla sluchem a hmatem. Aro, byl v sedmém nebi.


Teď, po deseti letech se vracím z akce proti novorozeným, kteří dělali velký nepořádek v srdci Evropy, zpět do Volterry.

S menší gardou v patách jsem procházela chodbami Volterského hradu a zastavila se u dveří sálu. Pomalu jsem je otevřela a předstoupila před trůny.

„Aro, Marcusi, Caiusi,“ pozdravila jsem je a uklonila se.

„Izzi, jsme velice rádi, že ses vrátila tak rychle,“ vítal mě Aro a natahoval ruku. Stáhla jsem štít a nechala se ho podívat.

Ukázala jsem mu vše, co se stalo. Díky mému daru můžu Arovi umožnit prohlédnout si pouze situace, které chci.

„Můžeš jít do svého pokoje, Izzi,“ řekl Aro, když jsem mu svojí otázku promítla spolu se vzpomínkami.

Uklonila jsem se všem třem a upíří rychlostí vyběhla ze sálu do svého pokoje, kde jsem si hned došla pod sprchu a nechala stékat vařící vodu po mém studeném upířím těle.

Po půl hodině jsem vylezla, osušila se a oblékla se do pohodlných tepláků a volného trička. V mojí knihovničce jsem si vzala knihu a sedla si do postele. Koukala jsem do otevřené knihy, ale nečetla jsem děj. Moje myšlenky nabraly úplně jiný směr.

Opět jsem vzpomínala na své lidství a vybavily se mi všechny vůně, hlasy a jeden jediný, který jsem měla vypálený jako cejch. Začala jsem vzlykat a v návalu emocí se zavřenýma očima se stočila do klubíčka, ozvala se rána, jak kniha spadla na zem. Během vteřiny se otevřely a zase zavřely dveře.

„Bells,“ řekl Demetri potichoučku. To změkčení, které jsem deset let neslyšela, ve mně otevřel obrovskou díru v místě, kde dříve bylo moje srdce, a já dostala neuvěřitelný vztek.

„Takhle mi už nikdy neříkej!“ zařvala jsem na Dema, „jsem Izzi! Rozumíš mi!“

„Promiň, já nevěděl, že tě jiné oslovení tak vytočí,“ obhajoval se smutně.

„Ne, to ty promiň,“ uvědomila jsem si, jak se chovám.

„Izzi, co se stalo před tím, než ses stala jednou z nás a proč nechceš, aby tě kdokoliv oslovoval Bello?“ ptal se se zájmem.

„Já… nechce se mi o tom mluvit, ale asi je nejvyšší čas,“ povzdechla jsem si. Demetri si sednul ke mně na postel a se zájmem mě sledoval.

„Souvisí to s tvými stavy úzkosti?“ ptal se opatrně.

„Ano, všechno to s tím souvisí. Bello mi říkaly jenom mí nejbližší, rodina a kamarádi. Bells mě oslovoval jenom člověk, kterého za srdce miluji a nedokážu na něj zapomenout. Jeho hlas a vůni mam vypálenou v hlavě jako cejch,“ řekla jsem mu svou nejtajnější minulost a znovu se rozvzlykala.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Devil

http://www.facebook.com/petra.hradcova

Devil.xxx@email.cz



Archiv

Kalendář
<< červenec >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          


Statistiky

Online: 1
Celkem: 50908
Měsíc: 400
Den: 11