Jdi na obsah Jdi na menu
 


9 – Ty druhé

6. 1. 2011

„Bello! Pohni!“ zakřičela znovu na mě Alice.

Popadla jsem šaty a vyšla směr koupelna. Otevřela dveře, o kterých jsem si to myslela, ale ono ouha, byla to šatna, a jak prostorná šatna. S vyvalenýma očima jsem vyšla zpět do pokoje.

„Ty druhé,“ informoval mě Edward s úsměvem.

„Nepovídej,“ řekla jsem jízlivě a vešla hned do dveří vedle. Rychle jsem na sebe hodila ty šaty a obula hrůzu zvanou podpatky. Věci, co jsem měla původně na sobě, jsem složila do úhledného komínku a i s botami v druhé ruce vyšla do pokoje k čekajícímu Edwardovi.

„Sluší ti to,“ polichotil mi.

„Dík, kam si můžu dát svoje věci?“

„Tamhle máš tašky s věcmi z chaty, takže k nim,“ ukazoval na dvě cestovní tašky v rohu místnosti.

„To jich bylo vážně tak málo?“ divila jsem se.

„Docela jsem se taky divil, když to porovnám s Alice nebo Rose. Totiž, když by se ony měly sbalit, bylo by to nejspíš do dvaceti takových tašek,“ srovnával moje věci s holkami.

„Myslím, že po dnešku mi ty dvě tašky stačit nebudou.“

„Věř mi, nebudou,“ potvrdil místo toho, aby se mě snažil uklidnit.

„Bello, hejbni tím upířím zadkem, musíme už jet,“ křičela Alice odněkud ze spoda. Líbí se mi, jak mi začala Alice sama od sebe říkat Bello, doufám, že se k ní přidají i ostatní.

„Už jdu,“ řekla jsem normálně a moc dobře věděla, že mě slyší.

„Pojď, už jsou u aut,“ ozvalo se mi za zády. Otočila jsem se a spatřila Edwarda v tmavě modré košili a bílých kalhotách. Nádhera je… já nemám slov. Kdy se stihl převléct?

„Bello? Haló, země volá Bellu.“ Míhala se mi ruka před obličejem a tu doprovázel nádherný, ale pobavený smích.

„Já jsem pořád na zemi.“ Za to ty jsi polobůh a patříš na Olymp, dodala jsem se už pouze pro sebe.

„Poslední minutu jsi tak nevypadala.“ On si prostě musí rýpnout za každou cenu.

„Edwarde, Bello!“ ozval se křik z garáží. Alice, kdo jiný by mohl mít takový ječák.

Edward na nic nečekal, chytil mě za ruku a táhl za sebou někam do domu. Během pár vteřin jsme se objevili ve velké a prostorné garáži, ve které bylo několik aut. Přelétla jsem je všechny očima a zastavila se na jediném.

„Líbí? Někdy tě svezu,“ řekl Edward stojící vedle mě.

„Líbí? Ne, už jsem viděla lepší.“ Kdybych měla řidičák a nežila jako nomád, dávno bych si tohle nádherné autíčko koupila.

„Lepší?“ zeptal se vyjeveně Edward, asi jsem mu sáhla na jeho miláčka.

„Lepší? Ona viděla lepší?“ opakoval stále dokola, zatímco ostatní se tomu smáli, tedy až na Alice, ta totiž stála vedle Jaspera a netrpělivě podupávala svou malinkou nožkou o zem.

„Nějaká netrpělivá,“ rýpla jsem si do Alice, když jsem kolem procházela k tátovu autu.

„Ochody zavírají v deset večer a my toho máme hodně na zařizování,“ vrčela na mě Alice.

„To je času, vždyť je teprve osm ráno.“

„No právě, je osm ráno!“ začala Alice hysterčin.

„To takhle vyvádí pořád?“ zeptala jsem se a otočila se na tátu.

„Dokáže být i horší,“ snažil se mi objasnit situaci.

„Tak jedem?“ zeptala jsem se z okýnka tátova mercedesu. Alice jenom zasyčela a ostatní členové rodiny se zasmáli. Počkejte, se mnou si ještě užijete.

Všichni naskákali do aut a vyjelo se do nákupního centra a vypadalo to, že se dokonce snad i těší, ale pro mě to je přicházející noční můra. Neříkal náhodou Edward, že nákupům s Alice se všichni vyhýbají jako čert kříži? Teď to vypadalo, že se spíš těší, ale spíš to bude tím, že se týkají mě? Nad tou představou jsem se otřásla.

„Děje se něco?“ zeptal se táta. Nejspíš zahlédl mé oklepání ve zpětném zrcátku.

„Nesnáším nákupy,“ povzdechla jsem si.

„Neboj, jedeme všichni, tak ji ohlídáme,“ řekla Esmé, ale to už jsme parkovali v podzemní garáži nákupního centra.

Ani jsem nestačila pomalu otevřít dveře od auta, když mě z něj Alice tahala ven.

„Carlisle, Esmé, jděte se podívat po nábytku, barvách a takových těch věcech do pokoje. Kluci jdou s vámi, aby vám pomohli to pak odnosit do aut. Rose, jdeme, musíme toho hodně nakoupit, protože Bella má úplně prázdnou šatnu,“ vykřikovala Alice povely na všechny strany. Vykuleně jsem na ni zírala a nechala se sebou dělat, co chtěla.

Popadla mě za ruku a táhla k výtahu z garáže, strčila mě do něj, nastoupila i s Rose a zmáčkla čudlík. Ještě než se stačily zavřít dveře, jsem se zmučeně a nechápavě podívala po tátovi a Edwardovi. Oba na mě omluvně hleděli a jejich rty artikulovaly jediné slovo: „Promiň.“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Devil

http://www.facebook.com/petra.hradcova

Devil.xxx@email.cz



Archiv

Kalendář
<< říjen >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        


Statistiky

Online: 1
Celkem: 51857
Měsíc: 496
Den: 20