Jdi na obsah Jdi na menu
 


10 – Upír jeden nadrženej!

6. 1. 2011

„Cink,“ oznámil nám výtah dojetí na vybrané místo. Sotva se otevřely dveře, jsem se objevila před ním a Alice mě táhla za sebou hned do prvního obchodu s oblečením.

Ani jsem se nestačila rozhlédnout kolem sebe a ocitla jsem se mezi dvěma dřevěnými stěnami, zrcadlem a závěsem. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a ušklíbla se. Co se na tomhle zjevu dá vylepšit? Nic. Další myšlenkové pochody mi nebyly dovoleny, protože se zpoza závěsu objevila bílá ruka snad s tunou oblečení.

„Vyzkoušet a ukázat,“ rozkázala Alice.

„Všechno?“

„Všechno!“ zavrčela.

„Co jsem komu udělala,“ brblala jsem si pro sebe, když jsem si oblékla tříčtvrťáky. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zhrozila se. Tohle nikdy!

„Vylez!“ zavrčela Alice. No budiž. Odhrnula jsem závěs kabinky a vyšla ven.

„To je hrůza, okamžitě to sundej.“ Strkala mě zpět za závěs.

„Tohle ne, tohle ne, tohle už vůbec ne,“ brebentila Alice za závěsem a nejspíš přebírala věci co mi přinesla na zkoušení.

„Nikdy ses nezmýlila,“ prohodila z ničeho nic Rose.

„Já vím, ale co má, dělat, když nic nevidím,“ stěžovala si má dnešní otrokářka a já dostala geniální nápad.

Pomalinku jsem začala stahovat svůj fyzický štít, který se stal za ta léta mou druhou kůží. Když jsem ho konečně stáhla, připadala jsem si jako nahá.

„Alice, Alice!“ ozvala se Rose za závěsem.

„Díky,“ vypískla nadšeně po chvilce Alice.

„Co se stalo?“ ptala se nechápavě Rose.

„Už vidím Belly budoucnost, sice nevím, jak to udělala, ale o to budou nákupy jednodušší,“ oznamovala Rose vzrušeně Alice.

„Vyzkoušej si tohle, tohle a tohle.“ Nacpala mi Alice do kabinky tričko, kalhoty, džísku a spoustu dalších věcí. Když platila u pokladny, bylo v košíku rozhodně víc věcí, než jsem zkoušela.

Alice byla doopravdy nakupovací tornádo, sotva jsme zaplatily v jednom obchodě, už jsem stála v kabince dalšího.

Když došlo i na boty, nemučila mě Alice jejich zkoušením, ale prostě jenom vytahovala jednu krabici za druhou a skládala je do komínků vedle sebe, nakonec tu kupu bot zaplatila. Spolu s poslíčkem, kterého jí mile rádi půjčili, odnesla vše do auta a mě mezitím posadila na lavičku uprostřed hlavní tepny nákupního centra.

„Tak, poslední obchod,“ zatrylkovala Alice a táhla mě do obchodu se spodním prádlem. Zašoupla mě do kabinky a začala mi dovnitř strkat podprsenky. S nadzvednutým obočím jsem si je začala prohlížet, ale naštěstí nevybrala nic šíleného a tak, tentokrát bez protestů, jsem je začala zkoušet.

Najednou jsem neměla v ruce podprsenku, ale krajkovou šílenost.

„Alice!“ zavrčela jsem na toho malého mučitele.

„Nějaký problém?“ Objevila se její střapatá hlava za závěsem kabinky.

„Tohle nemyslíš vážně,“ vrčela jsem na ni a při tom jí ukazovala tu šílenost.

„Proč ne? Jen si to hezky zkus, tady jsem ti přinesla další. Jo a ve všech tě chceme vidět, s Rose totiž posoudíme, kterou vezmeme a kterou ne.“

„Já v tomhle ven nevyjdu.“

„Ale vyjdeš,“ zavrčela Alice. Radši jsem se už s ní nehádala a navlíkla na sebe první hrůzu, co mi padla pod ruku a odhrnula ten zpropadený závěs kabinky.

„Ne!“ ozvalo se dvojhlasně. Svléknout a obléknout další, naštěstí už holky začaly schvalovat.

První: „Jo.“

Druhá: „Ujde.“

Třetí: „Bereme.“

Čtvrtá: „Nic moc, ale bereme.“

Pátá: „Ne!“

Šestá: „Ne.“

Sedmá: „Úžasná.“

Osmá a konečně poslední.

Nasoukala jsem se do ní a roztáhla závěs, ale místo dámské společnosti byli před kabinkou i pánové. Ztuhla jsem na místě a jenom skenovala očima tři nezvané hosty. Užuž jsem otvírala pusu a chtěla prohodit nějakou peprnou otázku, když jsem se objevila zpět v kabince natisknutá zády na zrcadlo.

Jeho rty drtily moje a jeho ruce byly snad úplně všude. Snažila jsem se ho od sebe dostat, ale jakmile se jeho polibky staly vášnivější, ztratila chuť se o to pokusit.

Jedna moje ruka si to zamířila do jeho vlasů a druhou jsem strčila do zadní kapsy jeho kalhot. Všiml si té změny a zasténal úplně ve stejnou chvíli jako já. Jen z dálky jsem vnímala hlasy.

„Emmett, dostaň Edwarda z té kabinky,“ nařizovala Rose.

„Proč?“ ptal se nechápavě.

„Jaspere, jsme v obchodě, prosím, soustřeď se a pokus se je uklidnit,“ žadonila Alice.

„Alice, já se snažím, ale ti dva mají úplně rozbouřené hormony. Nejraději bych tě zatáhnul vedle…“

„Emmette Cullene, okamžitě jdi do té kabinky a vytáhni tam odtud Edwarda,“ zavrčela Rose, pak jsem jenom zaslechla povzdechnutí, odhrnutí závěsu a Edvardovo vrčení.

Naštěstí se Emmettovi povedlo Edwarda ze mě servat a spolu s Jasperem ho odváděli ven z obchodu.

„Bello, oblíkni se a jedeme už domů,“ řekla mi Rose a zatáhla závěs.

„Upír jeden nadrženej!“ ulevila jsem si vztekle a začala se převlékat. Vyšla jsem z kabinky, vztekle hodila košilky na pult a vyšla z krámu. Sedla jsem si vedle zhrouceného Edwarda a čekala na toho malého, prohnaného skřeta.

Edward se vedle mě pohnul a tak jsem se na něj podívala. Stačil jediný pohled na mě a jeho oči byly černé jako noc.

„Úúú…“ tichoučce jsem zaúpěla a radši se zvedla, ale to by mě při tom nesměli vidět ti dva.

„Copak, Bello?“ zeptal se Emmett a odpovědí mu bylo tiché vrčení jak ode mne, tak od Edwarda.

„Příště bych prosil upozornit,“ přidal se jasper.

„Žádné příště nebude,“ vrčela jsem jejich směrem a ti dva se jenom pochechtávali.

„Můžeme jet domů,“ ozval se za mými zády hlas Alice a já děkovala za vysvobození.

Prošla jsem kolem těch dvou usmívajících se šašků, cestou jsem drapla stále zhrouceně sedícího Edwarda za ruku a pomalu šla směr podzemní garáže.

„Jak ses dostal do toho obchodu?“ Nedalo mi to a zeptala jsem se.

„Já vlastně ani nevím,“ řekl a nejspíš pochopil můj záměr se o té věci v kabince nebavit.

„Co si vybavuješ poslední?“

„Jak jsem šel do knihkupectví a najednou mě něco vtáhlo a já se objevil před nějakou kabinkou, ze které jsi najednou vyšla ty."

„Myslím, že znám pachatele, a Alice to nemohla předem vědět,“ řekla jsem mu svou teorii.

„Emmett s Jasperem, teď je jejich myšlenky prozrazují. Dokonce se vsadili, jestli po tobě vyjedu bez Jasperovi pomoci nebo ne,“ vrčel vedle mě Edward.

„A kdo vyhrál,“ ptala jsem se ho neurčitě.

„Jasper.“

Dál jsme konverzaci nerozváděli, protože jsme došli do podzemních garáží a s cinknutím se vedle nás objevili jeho zbylí sourozenci.

„Bello, promiň, já je fakt neviděla,“ začala se mi ihned omlouvat Alice.

„Já vím, není se za co omlouvat,“ ubezpečila jsem ji.

„Vše v pořádku?“ zeptala se pro změnu Rose.

„V naprostém, že jo.“ Drcla jsem loktem do Edwarda stojícího pokorně vedle mě.

„Hm…“ zněla jeho odpověď.

„Tak jak jste si užili nákupy?“ zeptal se táta, když jsme došli až k autům.

„Skvěle,“ trylkovala Alice s Rose.

„Byla sranda,“ řekl Emmett a strčil do Edwarda.

„A co ty, Bello? Pořád máš stejný názor jako ráno?“ ptala se mě mateřsky Esmé.

„Trošku jsem ho přehodnotila, ale to neznamená, že mě Alice bude tahat na nákupy každý den.“

„Neboj, jenom každý týden,“ dodal Jasper.

„Ne, nanejvýš čtrnáct dní nebo měsíc, častěji odmítám chodit,“ začala jsem se ihned vzpouzet. Všichni se začali smát a nasedat do aut. Zhroutila jsem se na zadní sedačku tátova auta a po vyjetí z garáží obchodního centra sledovala okolní krajinu.

Jsem šťastná, že se tahle rodina stala i mou.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

super

(DenysQa, 29. 1. 2011 18:44)

úžasný! prosim rychle pokračování :)

 

 


Poslední fotografie


Kontakt

Devil

http://www.facebook.com/petra.hradcova

Devil.xxx@email.cz



Archiv

Kalendář
<< červenec >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
            1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31          


Statistiky

Online: 1
Celkem: 50594
Měsíc: 401
Den: 10